Warren Buffett patří mezi nejúspěšnější investory historie, a přesto běžnému člověku roky opakuje překvapivě prostou radu. Žádný tajný tip, žádná exotická akcie. Levný indexový fond a klid. Objevila se k tomu další zpráva a mě to znovu přimělo se nad tou radou zamyslet - hlavně z pohledu investora, který sedí v Evropě, ne v USA.

Co Buffett vlastně doporučuje

Podstata jeho rady je jednoduchá. Většina lidí by se podle něj neměla snažit vybírat jednotlivé akcie ani časovat trh. Místo toho má koupit široký, levný index a držet ho napříč všemi možnými fázemi trhu. V dobrých časech i v těch zlých.

Zní to skoro až banálně. Ale právě v té jednoduchosti je síla. Levný index odbourá dvě věci, na kterých většina drobných investorů dlouhodobě prodělává - vysoké poplatky a vlastní emoce.

Osobně na téhle úvaze oceňuju hlavně tu pokoru. Člověk, který dokázal roky porážet trh, přesto říká běžnému investorovi: nesnaž se dělat to, co já. To za mě není póza, ale zdravý realismus.

Proč to dává smysl

Index vám dá naráz podíl v desítkách nebo stovkách firem. Když jedna zaškobrtne, ostatní to obvykle vyváží. Nemusíte hádat, která firma bude za deset let vítěz - držíte je prostě všechny.

K tomu se přidává druhá věc, kterou lidé podceňují. Náklady. Rozdíl mezi levným a drahým fondem se za desítky let nasčítá do částky, která umí pořádně bolet. Buffett na tohle upozorňuje dlouhodobě a má pravdu.

  • Široké rozložení rizika napříč mnoha firmami.
  • Nízké poplatky, které dlouhodobě nekrájejí výnos.
  • Žádné nutkání každý den něco kupovat a prodávat.

A právě ten poslední bod je podle mě nejcennější. Nejhorší nepřítel drobného investora nebývá trh, ale on sám. Panika při propadu, euforie při růstu. Index tuhle hru do velké míry vypíná, protože není co řešit.

Kolik z toho reálně vznikne

V souvislosti s indexovým investováním se objevila i úvaha, kolik by mohla udělat vyšší jednorázová investice do amerického indexu S&P 500 za pětadvacet let. Přesné číslo je vždycky jen modelový příklad, který stojí a padá s předpokladem o průměrném výnosu.

Tady si dovolím poznámku. Takové výpočty vypadají hezky, ale je dobré je brát jako ilustraci, ne jako slib. Minulé výnosy nejsou zárukou budoucích a čtvrt století je hodně dlouhá doba, do které se vejde ledacos.

Konkrétní modelové částky, které kolovaly, tu záměrně neuvádím jako fakt. Jde o hypotetické propočty závislé na zvoleném výnosu, ne o jistý výsledek. Vezměte je jako ukázku síly složeného úročení, ne jako předpověď.

Sedí americký index i Evropanovi?

A tady začíná moje malá výhrada. Buffettova rada je psaná primárně pro Američana. Pro něj je americký index přirozená volba - domácí měna, domácí trh, domácí firmy.

Evropan ale k americkému indexu přidává ještě jednu vrstvu, o které se moc nemluví. Měnové riziko. Když nakupujete americké akcie za dolary, kupujete zároveň dolar. A ve vývoji dolaru vůči koruně nebo euru se toho za pětadvacet let může stát hodně.

Dlouhodobě k dolaru zrovna optimismus necítím. Nemyslím, že by měl zítra zkolabovat, to ne. Ale sázet celé portfolio jen na jednu měnu a jeden trh mi nepřijde jako to nejchytřejší rozložení rizika.

Proto mám sám těžiště spíš v širokých ETF mimo čistě americký svět. Evropa na prvním místě, okrajově globální a rozvíjející se trhy. Buffettovu logiku levného indexu beru celou, jen ji aplikuju na širší základ než jen jednu zemi.

Co si z toho odnést

Jádro té rady platí bez ohledu na to, kde bydlíte. Levné, široké, dlouhodobé. Nesnažit se přechytračit trh každý týden.

Jen bych k tomu jako Evropan dodal: přemýšlejte i o tom, na jaké měny a regiony sázíte. Jednotlivé kvalitní akcie do portfolia klidně patří, mám je rád tam, kde za firmou vidím reálnou hodnotu. Ale jako základ dává indexový přístup smysl. V tom má Buffett podle mě naprostou pravdu.

A když už řešíte geopolitiku a její vliv na trhy, může se hodit i pohled na to, jak politické výroky dokážou krátkodobě zacloumat cenami. Právě proti takovým výkyvům je široký index docela dobrá ochrana.