Spořit 500 dolarů měsíčně do ETF kopírujícího S&P 500 a za dvacet let se dívat na pěknou sumu. Takhle nějak zní titulek, který teď koluje finančními médii. Myšlenka pravidelného investování je dobrá, ale za podobnými čísly je vždycky potřeba vidět, na čem stojí. A o tom bude dnešní text.

O co jde

Základní nápad je prostý. Pošlete každý měsíc stejnou částku, řekněme 500 dolarů, do širokého ETF na americký index 500 největších firem. Děláte to systematicky, bez ohledu na to, jestli trh zrovna roste, nebo padá. A spoléháte na to, že se to za dvě dekády nasčítá do výrazně vyšší sumy, než jste vložili.

Konkrétní čísla, kolik přesně by z toho mělo být, do textu dávat nebudu. Nemám je ověřená a neopírají se o nic víc než o minulý průměrný výnos indexu. A to je přesně to místo, kde bych u podobných výpočtů zpozorněl.

Co je dollar-cost averaging: pravidelné investování stejné částky v pravidelných intervalech. Když trh klesá, koupíte za stejné peníze víc podílů, když roste, tak méně. Průměrujete tím nákupní cenu a nemusíte řešit, kdy přesně nakoupit.

Proč pravidelné investování dává smysl

Na samotném principu nemám co vytýkat. Pravidelné nákupy vás zbaví asi největšího nepřítele drobného investora, a to je snaha trefit správný okamžik. Nikdo neví, kde bude trh příští měsíc. Když kupujete pořád, tenhle problém prostě obejdete.

Druhá věc je disciplína. Trvalý příkaz každý měsíc funguje i ve chvíli, kdy jsou titulky plné strachu a vy máte chuť vše prodat. Právě v takových obdobích se dlouhodobě nakupuje nejlíp.

A do třetice. Dvacet let je dost dlouhá doba na to, aby se projevilo skládané úročení. To je síla, kterou většina lidí podceňuje, protože na začátku vypadají výnosy nudně. Zajímavé je to až v posledních letech období.

Kde je háček

Teď to, co se v lákavých titulcích většinou neřekne.

Každý takový výpočet pracuje s minulým průměrným výnosem. Jenže minulost není slib do budoucna. Dvacet let dopředu nikdo nedokáže poctivě předpovědět. Číslo na konci vypadá jako jistota, ale je to jen projekce postavená na předpokladu, který platit nemusí.

Druhá věc je, že průměr je zrádný. Trh nerostl rovnoměrně. Byla léta euforie i léta, kdy index roky nikam nešel, nebo hluboko padal. Pokud začnete spořit těsně před delším propadem, vaše zkušenost bude úplně jiná než ta z hladkého grafu.

A do toho nesmíte zapomenout na inflaci. Suma, která za dvacet let vypadá vysoko, bude mít podstatně nižší kupní sílu než dnes. Nominální číslo klame.

Můj největší otazník: sázka jen na jeden americký index

Tady se dostávám k věci, která mě u podobných návodů zastaví nejvíc. Celá úvaha stojí na tom, že americký index velkých firem bude dalších dvacet let táhnout stejně jako dosud.

Osobně to beru s velkou rezervou. Fiskální cesta Spojených států mi dlouhodobě nepřijde udržitelná, rostoucí dluh a deficity jsou realita, se kterou se dřív nebo později bude muset něco dělat. To neznamená, že americké firmy zítra zkolabují. Znamená to, že vsadit úplně vše jen na jeden region a jednu měnu mi přijde zbytečně odvážné.

Proto osobně beru jako základ portfolia širší ETF mimo samotné USA. Evropu na prvním místě, okrajově globální a rozvíjející se trhy, z Asie hlavně Singapur a Japonsko. Ne protože bych čekal pád dolaru, ten je zatím pořád dominantní a plnohodnotnou náhradu nemá. Spíš proto, že nechci mít všechno v jednom košíku.

To je ale můj pohled, ne pokyn. Klidně můžete dojít k jinému závěru. Jde mi hlavně o to, aby za pěkným číslem v titulku člověk viděl i předpoklad, na kterém stojí.

Co se zrovna děje kolem

Mimochodem, zrovna když se objevují tyhle klidné návody na pravidelné spoření, běží ve zprávách i řeč o výprodeji na americkém indexu S&P 500. To není náhoda. Takové texty se často objevují právě ve chvílích, kdy trh zakolísá a lidé hledají ujištění, že dlouhodobě to dobře dopadne.

A tady právě pravidelné investování pomáhá. Když trh klesá, za stejných 500 dolarů koupíte víc. Problém nastane jen tehdy, když ze strachu příkaz zastavíte zrovna v nejhorší chvíli. To je přesně ta riziková věc, kterou je lepší neudělat.

Na co bych myslel, než se do toho pustím

  • Časový horizont. Pravidelné investování do akciových ETF dává smysl na roky, ne na měsíce. Dvacet let je ideál, pět let už je dost krátká doba.
  • Diverzifikace. Jeden index jedné země je úzký záběr. Zvažte, jestli nechcete rozložit riziko šířeji.
  • Náklady a poplatky. U dlouhodobého spoření hrají roli i malé roční poplatky ETF, protože se za dvacet let nasčítají.
  • Vlastní nervy. Nejdůležitější je vydržet i v propadech. Pokud víte, že byste v panice prodali, upravte si částku tak, aby vás výkyvy nezlomily.

Pravidelné investování do širokého ETF je jeden z nejrozumnějších způsobů, jak dlouhodobě budovat majetek. Na tom nic neměním. Jen bych к číslu na konci podobných výpočtů vždy přistupoval jako k ilustraci, ne jako k zaručenému výsledku. A rozložil bych sázku o něco šířeji než jen na jeden americký index.