Výhody a nevýhody akcií: co si o nich myslím po 20 letech

Otázka „vyplatí se investovat do akcií?" se vrací pořád dokola a nikdy neomrzí. Chci ji dnes vzít od základu. Podívám se na to, co jednotlivé akcie nabízejí, kde číhá riziko, a proč sám těžiště portfolia stavím jinam. Bez příkras, bez slibů zázračných výnosů.

Proč lidi akcie tolik lákají

Akcie mají jednu obrovskou výhodu. Dávají vám podíl na reálné firmě, která něco vyrábí, prodává a v ideálním případě roste. Když se firmě daří, rostete s ní.

Dlouhodobě patří akcie mezi nejvýnosnější třídy aktiv, které běžný investor má po ruce. To je fakt, který drží napříč generacemi. A právě proto je lidi berou jako cestu, jak porazit inflaci a zhodnotit úspory rychleji než na spořicím účtu.

Mě osobně na jednotlivých akciích baví ještě něco jiného. Když za firmou vidíte reálnou hodnotu, dobrý produkt a schopné vedení, dá se najít příležitost, kterou široký index nedocení. To je práce, která má smysl.

Hlavní plusy v kostce

• Dlouhodobě nadprůměrný výnos oproti konzervativním nástrojům.
• Podíl na růstu konkrétní firmy, kterou si sami vyberete.
• Likvidita. Kvalitní akcie prodáte během okamžiku.
• Možnost dividend, tedy pravidelného příjmu z držby.

Kde je háček

Teď to horší. Akcie kolísají a někdy pořádně. Trh umí spadnout rychle a hluboko, a vy musíte být připravení to unést psychicky i finančně.

U jednotlivých firem je riziko ještě větší. Jedna špatná zpráva, slabé výsledky nebo problém, o kterém jste netušili, a hodnota akcie se propadne. Za dvacet let jsem viděl padnout i firmy, které vypadaly neotřesitelně.

Dneska se mi navíc připletl pod ruku pěkný příklad z trhu. Akcie jedné menší firmy prý vylétly v předburzovním obchodování nahoru bez jasného důvodu. Žádná zpráva, žádný katalyzátor. Jen pohyb.

A to je přesně to, čeho se u jednotlivých akcií bojím nejvíc. Cena se občas hýbe úplně mimo logiku a rozum. Kdo naskočí na takovou vlnu bez rozmyslu, může se ošklivě spálit.

Hlavní rizika v kostce

• Vysoké kolísání, propady mohou přijít rychle.
• Riziko konkrétní firmy, které u indexu nemáte.
• Pohyby ceny, které nedávají žádný rozumný smysl.
• Emoce. Strach a chamtivost dokážou napáchat víc škody než samotný trh.

Co dělat, když se bojíte propadu

Kolem dnešního data se opět objevují úvahy o možném pádu trhu. To je věčné téma, které se vrací pokaždé, když trhy delší dobu rostou. Nikdo vám s jistotou neřekne, jestli a kdy propad přijde.

Nejčastěji zmiňovaná odpověď na tenhle strach je pravidelné investování. Tedy že místo hádání dna nakupujete stále stejnou částku v pravidelných intervalech, ať trh roste, nebo padá.

Osobně to čtu tak, že tenhle přístup není kouzlo, ale hlavně obrana proti vlastním emocím. Zbavuje vás nutkání trefit ideální okamžik, což se skoro nikomu dlouhodobě nedaří. Když trh spadne, prostě nakupujete levněji než předtím.

Proč mám těžiště jinde

Nechci, aby to vyznělo, že jsem proti akciím. Nejsem. Ale těžiště svého portfolia stavím na širokých ETF, tedy na fondech, které kopírují celý koš firem najednou.

Důvod je prostý. ETF rozkládá riziko přes desítky až stovky firem. Když jedna zaškobrtne, ostatní to obvykle vyváží. To riziko konkrétní firmy, o kterém jsem psal výše, se tím výrazně tlumí.

Primárně se přitom dívám mimo americký trh, hlavně na Evropu a okrajově na globální a rozvíjející se trhy. Z Asie mám blízko k Japonsku a Singapuru. Jednotlivé akcie k tomu přidávám tam, kde za firmou vidím reálnou hodnotu, ne jako základ, ale jako doplněk.

ETF a jednotlivé akcie se u mě doplňují. Jedno nestavím nad druhé. Jen vím, že klid mi dává hlavně to široké rozložení.

Shrnutí

Akcie umí vydělat i potrápit. Výhody jsou reálné, ale rizika taky. Pro mě je odpověď v tom, že nesázím všechno na pár tipů, ale rozkládám riziko a hlavně vydržím v trhu dost dlouho.

Jestli vás jednotlivé akcie lákají, nic proti tomu. Jen si dejte pozor, abyste nenaskakovali na pohyby, kterým sami nerozumíte. To je nejrychlejší cesta, jak přijít o peníze.