DCA (dollar cost averaging) znamená investovat pevnou částku v pravidelném rytmu - třeba 5 000 Kč každý měsíc - bez ohledu na to, co trh zrovna dělá. Když jsou ceny dole, nakoupíte více kusů; když nahoře, méně. Průměrná nákupní cena se tím vyhlazuje.
Hlavní přínos ale není matematický, nýbrž psychologický: DCA odstraňuje otázku „mám nakoupit teď, nebo počkat?", na které začátečníci nejčastěji uvíznou. Investování se stane rutinou jako platba nájmu a emoce jdou stranou.
Statisticky sice jednorázová investice volné částky vychází o něco lépe (trhy častěji rostou než klesají), pro měsíční přebytky z výplaty je ale DCA přirozená a osvědčená strategie. Co udělá za dvacet let, spočítá kalkulačka složeného úročení.
Jak průměrování ceny funguje
Investor posílá 3 000 Kč měsíčně do ETF. První měsíc stojí podíl 300 Kč (koupí 10 kusů), druhý spadne na 200 Kč (koupí 15 kusů), třetí vyroste na 250 Kč (koupí 12 kusů). Za tři měsíce má 37 podílů za 9 000 Kč, průměrná cena 243 Kč - níž než prostý průměr cen 250 Kč. V nejlevnějším měsíci automaticky nakoupil nejvíc kusů, aniž musel cokoli časovat.
Jednorázově, nebo postupně?
Když máte větší volnou částku (dědictví, prodej bytu), statistika mírně favorizuje vložit ji najednou - trhy rostou častěji než klesají, takže čekání s penězi stranou průměrně stojí výnos. DCA ale snižuje riziko nejhoršího načasování, kdy vložíte vše těsně před propadem. Rozdíl je spíš o klidu než o penězích, takže rozdělení velké částky do několika tranší během pár měsíců je legitimní kompromis mezi matematikou a nervy.
Kde je DCA slabé
Pravidelnost je síla i past. Automatické nákupy fungují skvěle, dokud kupujete širokou diverzifikovanou investici. Posílat každý měsíc pevnou částku do jediné akcie nebo úzkého sektoru znamená jen pravidelně prohlubovat koncentrované riziko. DCA je metoda vkládání peněz, ne náhrada za rozumný výběr toho, kam je vkládáte.