Americké akcie zavřely v plusu, i když dluhopisový trh na ně dál tlačil. Chvíli to působilo jako protimluv - výnosy vysoko, a přesto index nahoru. Ale právě tady se ukazuje, co dnes trhem opravdu hýbe.

Zajímavější než samotný pohyb indexu je otázka, kterou si teď kladou skoro všichni: kolik ještě akcie unesou, než je vyšší výnosy dluhopisů začnou stahovat dolů.

Co se vlastně stalo

Americké akcie posílily, přestože z dluhopisového trhu přicházel tlak. V jeden moment se ale velké výkyvy na dluhopisech trochu zklidnily, a to akciím pomohlo. Zjednodušeně: když dluhopisy přestanou divočit, akcie si oddechnou.

Ve stejnou dobu klesaly asijské akcie, právě kvůli napětí na dluhopisovém trhu. Tam se investoři víc obraceli k tomu, co berou jako bezpečnější přístav.

A ještě jeden praktický dopad. Sazby hypoték a refinancování zůstaly vysoko, i přes nákupy na dluhopisovém trhu. To je připomínka, že vyšší výnosy nezůstávají jen na monitorech obchodníků, ale dopadají na běžné lidi a jejich splátky.

Kolik výnosy unesou, než zlomí akcie

Tohle je jádro celé debaty. Objevila se přímo otázka, jak vysoko můžou výnosy amerických státních dluhopisů vyšplhat, než začnou srážet akciový trh. Nikdo nemá přesnou hranici, ale trh o ni evidentně přemýšlí.

Do toho zazněl i konkrétní názor, že ani pětiprocentní výnos dluhopisů nemusí stlačit ocenění akcií dolů. Beru to jako protipól k obavám z předchozího odstavce. Jinými slovy, ne všichni věří, že vyšší výnosy automaticky znamenají konec růstu akcií.

Můj výklad je, že obojí může platit zároveň. Existuje nějaká úroveň, od které vyšší výnosy začnou akciím reálně vadit, ale kde přesně leží, se pozná až zpětně. Trh ji hledá metodou pokusu a omylu.

Proč vyšší výnosy tlačí na akcie

Princip je jednoduchý. Když státní dluhopisy nabízejí slušný výnos, část investorů radši sáhne po jistějším příjmu z dluhopisů, než by riskovala v akciích. Peníze tečou tam, kde je poměr rizika a výnosu zajímavější.

Vyšší výnosy zároveň zdražují peníze v celé ekonomice. To se pak přenáší i do sazeb hypoték, které teď zůstávají vysoko. A dražší peníze obvykle firmám a domácnostem berou dech.

Proto se akciový a dluhopisový trh sledují navzájem. Když dluhopisové výnosy prudce rostou, akcie zbystří. Když se pohyby na dluhopisech zklidní, jako se to teď na chvíli stalo, akciím se uleví.

Bezpečné přístavy zpět ve hře

S napětím na dluhopisovém trhu se znovu objevila otázka bezpečných přístavů. V souvislosti s poklesem asijských akcií padla zmínka o bitcoinu a zlatu jako o aktivech, ke kterým se investoři v nejistotě obracejí.

Tady si dovolím poznámku. To, že se něčemu říká bezpečný přístav, ještě neznamená, že se tak i chová. Ke zlatu si držím odstup a nepovažuju ho za řešení, i když chápu, proč po něm lidé v nervózních chvílích sahají. Podrobněji jsem to rozebral v textu o tom, proč se ke zlatu jako bezpečnému přístavu stavím opatrně.

Každopádně - fakt zůstává, že v týdnu s tlakem na dluhopisech tahle aktiva přitahovala pozornost. To samo o sobě něco vypovídá o náladě na trhu.

Co si z toho odnáším

Osobně to čtu jako připomínku, že dluhopisový trh je dnes hlavní vypravěč. Akcie sice zavřely v plusu, ale směr nálady určuje to, co se děje s výnosy. Když dluhopisy začnou divočit, cítí to všechno ostatní.

Nedá mi to neříct, že tenhle vztah není jednorozměrný. Někdo čeká, že vyšší výnosy akcie srazí. Jiný tvrdí, že ani pět procent akciemi nepohne. Pravda bude nejspíš někde mezi a bude záviset na tom, jak rychle se výnosy budou hýbat a co za tím pohybem stojí.

Pro dlouhodobého investora z toho plyne prosté ponaučení. Krátkodobé výkyvy na dluhopisech dokážou trhem pořádně zacloumat, ale samy o sobě dlouhodobý trend obvykle neotočí. Podstatnější je sledovat, kam směřují sazby a proč, než reagovat na každý denní pohyb výnosů.

Rozložení rizika je tady spíš pravidlem než výjimkou. Když nevíte, kde přesně leží zlomová hranice výnosů, dává smysl mít peníze ve více košících, ne vsadit všechno na jednu domněnku o tom, kde se trh zlomí.