Od 4. července se ve Spojených státech rozjíždí program takzvaných Trump Accounts. Jde o spořicí účty pro děti, na které posílá peníze samotná vláda a které se investují na akciovém trhu. Pojďme se podívat, co o tom zatím víme, a co si o celém nápadu myslím.

Co jsou Trump Accounts

Podstata je jednoduchá. Stát zakládá dětem investiční účty a vkládá na ně peníze, které pak nejdou na spořicí účet s úrokem, ale rovnou na akciový trh.

Nejde tedy o klasické spoření, kde by peníze ležely v bezpečí. Je to investiční účet napojený na burzu. To je podstatný rozdíl a hned se k němu vrátím.

Přesné parametry programu (kolik přesně stát vkládá, za jakých podmínek a jak dlouho) nechci uvádět zpřesněně, protože konkrétní čísla nemám z dostupných podkladů potvrzená. A vymýšlet si je nebudu.

Proč akcie, a ne spořák

Logika za tím je celkem srozumitelná. Když máte před sebou dlouhý časový horizont (a u dětí ho máte), akciový trh historicky nabízí vyšší výnos než konzervativní produkty.

Čas je tady největší spojenec. Dvacet let na trhu dokáže z relativně malé částky udělat něco výrazně většího, i díky složenému úročení.

Takže myšlenka „ať ty peníze pro dítě reálně rostou, ne jen leží" mi dává smysl. Sám dlouhodobě říkám, že široce rozložené investice na dlouhém horizontu jsou rozumnější než držet hotovost.

Kde mám otazníky

Ale pozor. To, že je nápad na papíře pěkný, ještě neznamená, že je bez háčků.

První věc. Akciový trh nejde jen nahoru. Dlouhodobě roste, to ano, ale cestou zažije propady, které umí být hluboké a dlouhé. Sám jsem přečkal rok 2008 i propad na jaře 2020. Kdo do trhu vstoupí ve špatnou chvíli a za pár let peníze potřebuje, může být zklamaný.

U dětského účtu s dlouhým horizontem to riziko klesá, protože je čas propad vysedět. Ale záleží, jak jsou účty nastavené a kdy se k penězům dá sáhnout. To je věc, kterou bych si u takového programu hlídal ze všeho nejvíc.

Druhá věc, spíš můj subjektivní dojem. Nelíbí se mi, když stát rozhoduje, kam přesně se peníze investují. Diverzifikace a rozložení rizika jsou fajn, ale hodně záleží na tom, do čeho konkrétně program peníze posílá a jak drahé to celé je na poplatcích.

Co bych sledoval: do jakých nástrojů program peníze investuje, jak vysoké jsou poplatky, a hlavně kdy a za jakých podmínek se k penězům dá dostat. Tyhle tři věci rozhodnou, jestli je to pro dítě dobrý start, nebo jen hezky znějící titulek.

Co si z toho vzít u nás

Pro českého čtenáře je to zatím spíš zajímavost ze zahraničí než něco, co by se ho přímo dotklo. Žádný podobný státní program tady nemáme.

Přesto mi ta myšlenka připomíná jednu obecnější věc. Když má člověk před sebou dlouhý horizont, čas a pravidelnost jsou důležitější než snaha trefit ten správný okamžik. To platí u dětského účtu v USA stejně jako u vlastního portfolia postaveného třeba na rozumně rozloženém základu.

Osobně to čtu tak, že samotný princip (dlouhodobě investovat pro děti místo držení hotovosti) je zdravý. Provedení konkrétního programu je ale úplně jiná otázka, a tu nedokážu posoudit, dokud nebudou známé detaily.

Krátce k tomu ostatnímu z trhu

Vedle Trump Accounts se objevila i varování, že americký akciový trh vysílá investorům signál k opatrnosti a že historie naznačuje možný náročnější vývoj pro rok 2026 a dál. Konkrétní čísla k tomu ale nemám potvrzená, takže to nechávám jako poznámku, ne jako předpověď.

Pravidlo mám v tomhle jednoduché. Krátkodobé předpovědi beru s velkou rezervou. Trh mě v krátkém období dokáže překvapit kdykoli, oběma směry. Proto sám stavím spíš na rozložení rizika než na snaze trefit jeden konkrétní obrat.