Dnešní ranní přehled zpráv z trhu má zvláštní kombinaci nálad. Na jedné straně otázka, jestli si dát na radar rovnoměrně vážené ETF od Invesca. Na druhé straně hned několik titulků, které varují před možnou bublinou u akcií kolem umělé inteligence a připomínají signály, jaké se naposledy objevily v době internetové horečky na přelomu tisíciletí. Ty dvě věci spolu souvisí víc, než se na první pohled zdá.

O co u EQAL vlastně jde

Titulek se ptá, jestli by Invesco Russell 1000 Equal Weight ETF (obchodovaný pod tickerem EQAL) měl být na vašem investičním radaru. Jde o ETF, které sleduje velké americké firmy z indexu Russell 1000, ale s jednou zásadní odlišností oproti běžným indexovým fondům.

V klasickém indexu mají největší firmy největší váhu. Čím větší je firma podle tržní hodnoty, tím větší kus fondu tvoří. Rovnoměrně vážené ETF (odtud „equal weight") tuhle logiku obrací. Každé firmě dá zhruba stejnou váhu bez ohledu na to, jestli je to obr, nebo mnohem menší společnost.

Přesná čísla o výnosech nebo nákladech tohoto ETF v dostupných datech nemám, takže je sem nedoplňuji. Podstatný je ale samotný princip, protože přesně on je dnes tématem.

Proč se to řeší zrovna teď

Ve stejné várce zpráv se objevila hned trojice varovných titulků. Jeden se ptá, jestli se chystá prasknout bublina kolem umělé inteligence, a odkazuje na to, co podle historie vyšlo investorům nejlépe. Druhý píše, že akciový trh dělá něco, co bylo pozorováno jen jednou předtím. Třetí zmiňuje ukazatel, který podle textu vyslal varování naposledy v době internetové bubliny.

Konkrétní čísla ani jména těch ukazatelů v datech nemám, takže je nebudu vymýšlet. Ale i bez nich je vidět souvislost. Když nálada trhu tolik závisí na hrstce největších technologických firem, přirozeně se vrací otázka koncentrace. A rovnoměrně vážené ETF je jedna z odpovědí, kterou trh na tuhle otázku dává.

Koncentrace jako hlavní téma

Tady si dovolím svůj výklad. Rozdíl mezi běžným a rovnoměrně váženým indexem není akademická drobnost. Je to rozdíl v tom, na co reálně sázíte.

Když kupujete běžný index velkých amerických firem, kupujete z velké části pár největších jmen. Když ta jména rostou, roste s nimi celý index. Když ale ceny těch několika firem přestřelí, riziko se schová právě do téhle koncentrace.

Rovnoměrné vážení tohle riziko rozkládá. Nesázíte primárně na to, jestli udrží tempo největší firmy světa. Sázíte na širší základnu. To má dvě strany. V období, kdy táhnou trh právě ti největší, vám rovnoměrné ETF spíš zaostane. V období, kdy se ti největší zadrhnou, vám naopak může posloužit líp.

Zjednodušeně: běžný index vám dá hlavně to, co dělají největší firmy. Rovnoměrně vážený index vám dá průměr celé skupiny. Jedno není lepší než druhé, je to prostě jiná sázka.

Co k tomu dodávají další zprávy z trhu

Ve stejném přehledu se mihly i zprávy o výkonu polovodičů a zpráva o kvantovém počítání, kde podle titulku rostou tržby a zužují se ztráty. To je přesně ta část trhu, která v posledních letech přitahuje nejvíc peněz a nejvíc emocí.

Osobně to čtu tak, že se sešly dvě věci. Nadšení kolem technologických příběhů a zároveň rostoucí nervozita z toho, jestli ceny nepředběhly realitu. Tohle napětí je živnou půdou pro debatu o tom, jak moc být v portfoliu závislý na hrstce jmen.

Můj pohled na věc

Nedá mi to neříct, že tahle debata není nová. Podobné otázky se vrací pokaždé, když trh utáhne úzká skupina firem. A pokaždé se najde nástroj, který slibuje, že tu závislost rozředí.

Rovnoměrně vážené ETF je legitimní způsob, jak snížit koncentraci. Ale sám o sobě žádný zázrak nedělá. Pořád jde o americké velké firmy, jen jinak namíchané. Kdo hledá skutečné rozložení, nevystačí s jinou váhou uvnitř téhož trhu.

Moje dlouhodobé těžiště leží jinde. Základ stavím na širokých ETF mimo americký trh, hlavně v Evropě, a doplňuji je jednotlivými firmami, za kterými vidím reálnou hodnotu. Na americkou koncentraci se pak dívám spíš jako na riziko, které je dobré hlídat, než jako na nutnost.

Ale zpět k EQAL. Jestli má být na vašem radaru, záleží na tom, co od něj čekáte. Jako pojistka proti tomu, že by se pár největších firem zadrhlo, dává logiku. Jako sázka na to, že „prasknutí bubliny" se dá jednoduše přečkat jedním fondem, už méně. Historie ukazuje jen to, co se stalo, ne to, co se stane.

K dnešnímu dni tu proti sobě stojí dvě věci. Ceny technologických příběhů, které trh táhnou nahoru, a sílící otázka, jestli je rozumné mít v nich takovou váhu. Rovnoměrné vážení je jedna z odpovědí. Rozhodně ne jediná a ani ne bez háčků. Ale je dobře, že se ta otázka vůbec klade.