Hedging znamená zajistit se proti riziku otevřením opačné pozice: exportér si futures kontraktem zafixuje kurz koruny, investor koupí put opci jako pojistku proti propadu akcií, fond si zajistí měnové riziko dolarových aktiv.
Jako každá pojistka i hedging něco stojí - buď přímo (opční prémie), nebo ušlým výnosem. Trvale zajištěné portfolio se proto dlouhodobě vzdává části výnosů výměnou za klidnější průběh.
Pro běžného investora je nejlevnějším „hedgem" obyčejná diverzifikace a časový horizont. Sofistikované zajišťování dává smysl u velkých majetků a konkrétních rizik, ne u pravidelného investování pěti tisíc měsíčně.
Kde se s hedgingem potkáte
Nejčastěji u měnově zajištěných ETF (v názvu „EUR Hedged" nebo „CZK Hedged"). Takový fond drží zahraniční akcie, ale kurzový vliv cizí měny průběžně odstíní, takže výsledek závisí jen na akciích, ne na pohybu měny. Zní to lákavě, ale zajištění stojí a u dlouhodobých akciových investic se měnové výkyvy stejně časem částečně vyrovnají - proto většina dlouhodobých investorů nezajištěné (unhedged) verze nechává být.
Držíte americké akciové ETF a dolar vůči koruně oslabí o 10 %. Nezajištěná verze o těch 10 % zaostane, i kdyby akcie samotné nevzrostly. Zajištěná verze by výkyv odstínila - jenže kdyby dolar naopak posílil, o ten zisk byste přišli. Zajištění tak nemaže riziko, jen ho vyměňuje za jistotu a náklad. Na dlouhém horizontu se měnové výkyvy zpravidla částečně srovnají samy.
Proč to většina lidí nepotřebuje
Zajištění řeší konkrétní, časově ohraničené riziko - firma zná platbu v cizí měně za tři měsíce, fond chrání pozici před oznámením výsledků. Dlouhodobý investor do širokých ETF takové ostré riziko nemá: jeho ochranou je rozložení mezi trhy a měny a hlavně čas, který jednotlivé výkyvy rozmělní. Platit za pojistku proti krátkodobému kolísání, které vás v horizontu patnácti let nezajímá, je zbytečný náklad.