Rebalancování je návrat portfolia k původně zvolenému rozložení. Když akcie vyrostou z plánovaných 70 % portfolia na 85 %, prodáte část akcií a dokoupíte dluhopisy (nebo jen nové vklady směrujete tam, kde chybí), dokud poměr zase nesedí.

Efekt je dvojí: drží riziko portfolia na úrovni, kterou jste si vybrali, a systematicky nutí prodávat draho a nakupovat levno - přesně opačně, než velí emoce. U menších portfolií přitom stačí rebalancovat novými vklady, bez prodejů a daňových starostí.

Frekvence není věda: jednou ročně, případně při odchylce větší než 5 až 10 procentních bodů. Častější přehazování přidává hlavně poplatky.

Proč portfolio „ujíždí"

Různé části portfolia rostou různě rychle. Akcie dlouhodobě předbíhají dluhopisy, takže se jejich podíl sám od sebe zvětšuje - a s ním i riziko celku, aniž jste cokoli udělali. Po pár letech silného trhu tak konzervativně zamýšlené portfolio 60/40 nenápadně přejde třeba na 75/25 a chová se agresivněji, než jste chtěli. Rebalancování je návrat k původnímu plánu.

Jak rebalancování vrací riziko

Portfolio 1 000 000 Kč nastavené na 70 % akcie / 30 % dluhopisy. Po silném roce akcie narostou tak, že drží 820 000 Kč a dluhopisy 280 000 - poměr 75/25. Rebalancování prodá akcie za 120 000 Kč a dokoupí dluhopisy zpět na 70/30. Prodali jste to, co zdražilo, a dokoupili to, co zaostalo - disciplinovaně a bez hádání, co bude dál.

Dvě metody

  • Podle času - jednou za rok se podíváte a srovnáte. Jednoduché, předvídatelné, stačí většině lidí.
  • Podle odchylky - zasáhnete, až když se některá složka odchýlí o víc než zvolený práh (třeba 5 procentních bodů). Reaguje na velké pohyby, ale vyžaduje častější kontrolu.

U menších a rostoucích portfolií je nejlevnější rebalancování směrováním nových vkladů: peníze prostě posíláte tam, kde složka zaostává, dokud se poměr nesrovná. Bez prodejů tím odpadá spread i případná daň a celý proces se scvrkne na jedno rozhodnutí u pravidelného nákupu.